Výtah na popraviště

Viac o knihe Výtah na popraviště

Calefova detektivní novela si na první pohled nezadá s tvrdou detektivní školou, vztahy mezi lidmi jsou tu kruté, zločinem je dokonale promyšlená vražda. Právě tuto okolnost zvrtne náhoda - vrah, Julien Curtois, uvízne ve výtahu, který byl vypnut, právě když se v něm vzdaluje z místa činu, a zápletka pokračuje.
Vrah trčí ve výtahu - a před námi se rozvíjejí životy tří dvojic: Juliena a Geneviēvy, Pedra a Germainy, Terezy a Freda, a všechny tyto životy jsou poznamenány a vtaženy do zločinu Juliena Curtoise. Jen jedna postava se vymyká alespoň z obecné atmosféry, je to Tereza, která nám připomene poetický obraz chudé pařížské švadlenky, jaký známe z románů i z poezie a kterou autor obdařil půvabem i čistotou, jež kontrastuje se světem zločinu.
V detektivce je vrah vypátrán, a tím je spravedlnosti učiněno zadost. Neúprosné tahy osudu - a náhoda ve výtahu je také jedním osudovým momentem - které smýkají postavami novely, jsou vyčerpány, ani spravedlnost s nimi nic nepořídí. Vždyť soud připisuje Julienu Curtoisovi zločin, který nespáchal, a nepostihne zločin, za který je odpovědný. Již v tom se Výtah na popraviště přechyluje od běžné detektivky k novele s přesnou sociální kresbou postav.
Je snad tedy Výtah na popraviště příběhem slepého osudu? Na počátku novely je zločin, který osud rozpoutal, a my pak v kresbě a gradaci oněch krutých tahů osudu rozeznáme autorovo rozechvění nad zločinem Juliena Courtoise i jeho soud nad nelidským činem. A právě v tom se detektivka novelou stává: jejím jádrem není dokonalost zločinu, kterou zvrtne maličkost, opomenutí, její jádro je etické.
Výtah na popraviště je znám také z filmového zpracování s Jeanne Moreauovou v hlavní roli.