Setkání ve Výmaru

Viac o knihe Setkání ve Výmaru

Píše se rok 1829 a dvorní rada von Goethe slaví osmdesátiny. Sejde se veškerá honorace saskovýmarského vévodství, státečku, který právě díky oslavenci - a několika dalším tvůrcům - pozvedl pověst Německa k samému vrcholu evropské kultury a který přitahoval jak magnet vzdělance ze všech koutů tehdejšího světa. Ve třicátých letech devatenáctého století však už krátký, leč intenzivní věk výmarské klasiky, ztělesněné právě Goethem, zvolna umíral a zbývalo mu víceméně jen bilancování, protože nastupující generace vyrůstala ve změněných poměrech a napájela se z jiných duchovních zdrojů. A právě střetnutí těchto dvou generací, dvou světů (ten mladší tu symbolizuje polský básník Adam Mickiewicz a jeho věrný průvodce Odyniec) tvoří jádro této překrásné novely, utkané z jemného přediva kultivované řeči, křehké jako míšeňský porcelán, halící však - podle klasického kánonu, který to novele právě takto předpisuje - propastné hlubiny příštích prudkých vření a zemětřesení, která v Evropě tu či onde zrála. Zbývalo přece do roku 1848 jen necelých devatenáct let...