Zářijové růže

Viac o knihe Zářijové růže

Sedmdesátiletý André Maurois vydal v roce 1956 překvapivě "mladistvý" příběh lásky zralého muže k mladé umělkyni, Jihoameričance, kterou hrdina poznal na cestách. Jako všechny Mauroisovy romány nese i tento poslední, Zářijové růže, stopy autorových vlastních zážitků, třebaže transponovaných na muže mnohem mladšího, než byl autor v době, kdy jej psal. Ale jeho román není v ničem ochuzen proti ostatním, psaným v plné síle tvůrčího rozmachu, naopak, odráží se v něm celoživotní zkušenost umělce, člověka a muže. Mauroisův hrdina, slavný a slavený spisovatel, podléhá sice půvabům uhrančivé, inteligentní, rozmarné ženy, ale je mu to příležitostí k zkoumání milostného citu v různých obdobích mužova života i k srovnání rozdílů společenského, kulturního a civilizačního zázemí obou postav, rozdílů, které vedou nakonec k rozchodu milenců a k nové životní a citové rovnováze hrdiny, obohaceného o milostný zážitek, který už nečekal. Záříjové růže tvoří jakýsi symetrický protějšek k prvnímu Mauroisovu milostnému románu Dvě lásky Filipa Marcenata. (obálka knihy)