Šťastný návrat

Viac o knihe Šťastný návrat

Kolonialistická válka v Alžírsku se ukazovala jasně bezvýchodnou a tato situace se odrážela i v jisté vnitřní krizi, v únavě a zneklidnění "průměrného Francouze". Autor v próze vykresluje vlažné, kolísavé a v podstatě apolitické jednotlivce a představuje alžírskou otázku jako jitřivou záležitost francouzského národního svědomí, z níž existuje jediné východisko - rozhodnutí připojit se k uvědomělým pokrokovým silám, jež usilují o likvidování nečestné a nespravedlivé války. Postavy knihy jsou typizované podobizny mnoha současníků a spisovatel je svým dílkem provokuje k domýšlení toho, kde stojí. Napětí "konfliktu svědomí" vyhrotil Prévost v postavě malíře Birace, zmobilizovaného desátníka francouzské armády u jednotky, která po otupujícím vojáckém drilu odjíždí toho dne, kdy se příběh odehraje, na alžírskou frontu. Dlouho váhající Birace odmítne v oné poslední chvíli jít do boje - je to akt mravně důsledný, Birace jím nasazuje život. A v této lidské kvalitě protestu je jeho síla. Kdokoliv narazí na Biraceovo odhodlání, musí k němu zaujmout postoj, je vyrušen ze svého morálního pohodlí. Biraceovým protějškem, kolem něhož se rozvíjí druhé dějové pásmo prózy, je starý venkovský lovec Micareme, jeden z bezejmenných hrdinů proslulého francouzského lidového povstání proti nacistickým okupantům v pohoří Vercors. I Micaremem zmítá divný neklid, který utišuje jen svou loveckou vášní. I on cítí, zatím skoro jen pudem jako zvěř, že jeho svět se zkazil, jeho vlast není v pořádku.