Beton

Viac o knihe Beton

Bernhardův román Beton z roku 1982 je přímočařejší a pronikavější než téměř vše, co napsal. Poznáváme však, že i hněv je formou náklonnosti k životu, že i v ošklivosti může být člověk s životem nerozlučně svázán. Hlavní hrdina Rudolf se chystá již desetiletí napsat obsáhlejší vědeckou práci o skladateli F. M. Bartholdym. Návštěva sestry a po jejím odjezdu nesmírný strach, že by se mohla opět vrátit, mu brání v zahájení práce. Sestra je mu nejnepřátelštější bytost, jakou si lze vůbec představit. V druhé části příběhu se Rudolf vydává na Mallorku, kde je konfrontován s nešťastným příběhem mladé ženy Anny Härdtlové, jejíž muž se zřejmě ze zoufalství nad nepřízní osudu vrhl z balkonu palmského hotelu dolů na beton, a nakonec i s jejím koncem, kdy sama neunesla tíži osudu a spáchala sebevraždu. Oba manželé byli jak je na Mallorce zvykem zabetonováni do malé krypty, téměř bezejmenní, odváti neúprosným během nepříznivých okolností za hranice svých životů, aniž na tom nesli sebemenší vinu. A Rudolf, který se marně chystá napsat první větu obšírné hudební studie, odchází z děje ve stavu smrtelné úzkosti nad osudem všech bezejmenných. Beton je synonymem hrůzy, jíž nás moderní civilizace vystavuje.