Eseje o umění

Viac o knihe Eseje o umění

  V neobyčejně rozsáhlém a mnohostranném díle prozaika, básníka a publicisty Jaroslava Durycha (1886–1962) mají nezanedbatelné místo i jeho eseje o umění, v nichž se chtěl dobrat nejen smyslu vlastní umělecké tvorby, ale uvažoval zde i o otázkách umělecké tvorby obecně. Tyto eseje, vznikající v převážné většině ve dvacátých letech minulého století, dokládají nejen Durychovu souvislost s dobovým historickým a uměleckým kontextem, ale také jeho osobitost a nezávislost, s níž vnímal přítomnost estetického prožitku v hodnotovém chaosu poválečného času. (…) Durychův pohled na umění není pouze negací současnosti, ve své podstatě představuje polemiku s převážnou částí moderního umění, které Durych obviňuje, že se pohybuje v jakémsi uzavřeném a definitivně vymezeném vztahu mezi smyslovou a duševní dimenzí člověka. Tím se, podle jeho soudu, umění stává vysloveně antropocentrické, jakékoliv tajemství přesahu mizí, protože bytí je uzavřeno do prostoru mezi ideu a skutečnost a Bůh je zcela mimo tento prostor. Z předmluvy Jaroslava Meda   Recenze: Burián, Roman, Brněnský Host přeje esejistice, Rovnost 12. 9. 2001