Chlapi pláčou zaťatými pěstmi

Viac o knihe Chlapi pláčou zaťatými pěstmi

Jako v čisté hladině vodní tůně zrcadlí se v pověstech z Chodska lidé a jejich život. Lidé prostí a dobrého srdce, hrdí a stateční v každodennosti všedních dní. Tisíc let rozbíjely se vlny germánského moře o hrudě našich předků. Vlny, jež jinde zalily ohromná území slovanských národů. Jimž podlehli tachovští a přimdští Chodové, šumavští Králováci. Hrstka polosvobodných sedláků v jedenácti vesnicích u Domažlic vytrvala! ' Ne, není to zázrak. Je to výsledek denodenních drobných hrdinství, která se skromností sobě vlastní pokládají za samozřejmost. Začtěte se do jejich osudů a nebude vám divné, že všude najdete tolik vtipu a chytrosti. Moudrost byla jejich největší poklad a vtipem si kořenili krušný krajíc. Otevřete knihu pověstí. Přejeme vám, aby se vaše srdce přihřálo teplem dávných zkazek. Aby se naplnilo úctou k těmto neobyčejným obyčejným lidem.