Má léta v Pittsburghu : vlastní životopis

Viac o knihe Má léta v Pittsburghu : vlastní životopis

U zadního vchodu do tréninkové haly klubu Pittsburgh Penguins se tísní desítky lidí, jsou to většinou kluci, ale najde se mezi nimi i řada dospělých v dresu s tučňákem. Čekají zde na své hvězdy. Jaromír Jágr vychází ven, trpělivě se podepisuje a teprve když poslední z žadatelů o autogram odchází se spokojeným výrazem v obličeji, usedá do svého vozu. Nastartuje, ztiší hudbu a povídá mi: "Něco pro tebe mám." Vyjede s autem z parkoviště, zamává fanouškům a pokračuje: "Když jsem přišel na trénink..."
Domluvili jsme se s Jaromírem, že navážeme na první knížku, která byla dokončena v roce 1995, a budeme vyprávění o jeho životě pokračovat. Shodli jsme se na tom, že chceme ještě více přiblížit prostředí, kam se normální divák nedostane. Dohodli jsme se, že mi Jaromír bude vyprávět každou zajímavou příhodu, která ještě více odhalí zákulisí nejprestižnější hokejové ligy na světě. Větu "Něco pro tebe mám" jsem proto slýchával nejraději. Těšil jsem se, co bude následovat. Tato kniha vznikla jinak než klasické sportovní biografie. Rozhodně nemám doma desítky magnetofonových kazet, ačkoli jsem si povídání s Jaromírem často nahrával. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl být osobně přítomen nejdůležitějším momentům v hokejové kariéře tohoto fenomenálního hráče. Knížka ovšem vznikala i během jiných, nehokejových klání. Třeba za Jaromírovým domem na Appletree Drive, kde byl basketbalový koš svědkem mnoha soubojů, které měly až příliš často stejného vítěze. "Tomu se říká svalová paměť," vysvětloval Marian Jelínek sérii třeba sedmi Jaromírových úspěšných střeleckých pokusů za sebou. V testech inteligence pak Jaromír uplatňoval úplně jiný druh paměti a kombinačních schopností a i tady dominoval. Každou chvíli přicházel s nějakou hrou a téměř pořád se soutěžilo. Pokud se nepovídalo o hokeji. Po hokejových začátcích a prvních letech v NHL popisuje Jaromír v tomto pokračování vlastního životopisu posledních šest let své kariéry v dresu tučňáků. Vypráví o tom, co pro něj znamenal zisk Hartovy trofeje, vítězství na olympiádě v Naganu i návrat Maria Lemieuxe na led. Kniha však není jen o Jágrovi-hokejistovi, ale také o člověku, který nejenže hraje hokej, ale také rád soutěží, přemýšlí, pozoruje a sní. Který často vyhrává, ale někdy také prohrává. I to patří k životu jedné z nejvýraznějších postav světového sportu. Teď máte možnost do něj nahlédnout.