Otázky Milindovy : výbor ze staroindického spisu

Viac o knihe Otázky Milindovy : výbor ze staroindického spisu

Milindapaňha aneb Otázky Milindovy jsou obecně zařazovány do buddhistické literatury parakánonické, leč i tak mají mezi buddhisty mimořádnou váhu. Jejich autorita vyniká zejména na Srí Lance a v jihovýchodní Asii, zvlástě v thajsku, kde jsou přímo součástí kánonu. text Otázek Milindových, jak se nám zachoval, pochází zhruba z doby kolem počátku naseho letopočtu, jeho jádro vsak bez pochyby z doby řecko-baktrijského krále Menandra, známého v indických pramenech jako Milinda. tenhle Menandros, jenž zemřel přibližně v polovině 2. století před nasím letopočtem, vládl na velkém území, jehož hlavním městem byla Ságala (Sjálkót v dnesním Pákistánu). Podle svěděctví Strabónova pokořil více národů než Alexandr Veliký. A skutečně - mince, jež dával razit, byly dosud nalezeny od Kábulu až k Mathuře, ba i v Bundélkhandu a v Patně.
Otázky Milindovy se dochovaly ve třech dosti rozdílných recenzích: jen jedna z nich je vsak indická, v jazyce páli, dvě jsou čínské. Původní spisek byl asi jakýsi buddhistický katechismus pro Řeky a ostatní národnosti, pronikající tehdy do severozápadní Indie - do Džambudípy, Země růžových jabloní. to vsak, co se nám dochovalo, je zřejmě zpracování mladsí o dvě až tři století, upravené a rozsířené. Není ovsem vyloučeno, že základem jsou opravdu zápisy skutečných rozprav krále Menandra s buddhistickým mnichem Nágasénou, vedených formou ve starověku obvyklou nejen v Indii (upanisady), nýbrž i v Řecku (Platón).
Historičnost osoby Nágasénovy nemáme bohužel nikterak doloženou; není se tomu co divit, nebot' slo o buddhistického mnicha. Makkhali Gósála a Purána Kassapa, zmínění v první části, byli čelní představitelé ateistické sekty ádžíviků; žili vsak o několik století dříve, v době Buddhově, a lze je charakterizovat jako předchůdce později proslulých tántriků a jóginů. Sám Buddha silně horlil proti jejich názorům a poskorpil se i se zakladatelem džinismu Mahávírou.
Mnich Nágaséna, ten bystrý dialektik, jak ho označil největsí filozof nové Indie Sarvapali Rádhákrisnan, se svým smyslem pro neustálou změnu vseho bytí a pro pohyb myslenek i vědomí, kladl zvlástní důraz na exaktní metodu pozorování a hodnocení vsech jevů. Odmítl jsoucnost nesmrtelné duse jako nepodloženou abstrakci a chápal lidské já jako jednotný komplex zákonitě zařazený do historických souvislostí. Z buddhových myslenek vyvozoval důsledky s přísnou a neúprosnou logikou, a tak maně lecky odhalil jejich neúměrnost a omezenou platnost.

Vladimír Miltner