Ježíš a mýtus o Kristu

Viac o knihe Ježíš a mýtus o Kristu

Studie je psána z konsekutivně religionistického pohledu. Znamená to, že se její autor bez vázanosti na křesťanskou víru a její věrouku snaží uchopit téma konsekutivně historicko-kritickou metodou jako kterékoli jiné historické téma. Přistupuje ke křesťanství jako k lidskému jevu lidských dějin a kultury. Ve svém pokusu o rekonstrukci minulých událostí nepočítá s nadpřirozenými zásahy. Nevykládá vznik křesťanské víry božím zjevením, resp. zjevením vzkříšeného Krista, nýbrž jako psychický proces, který se odehrál v myslích Ježíšových přívrženců, poté, co dr ještě plni Ježíšem hlásané vize příchodu božího království v bolesti a ve zklamání rozutekli po Ježíšově zatčení a ukřižování. Brzy se pak znovu v Jeruzalémě shromáždili, spojeni svou zjitřenou vizí, próto-vírou, že Bůh Ježíše vyvýšil, že ukřižovaný záhy přijde jako Syn člověka a království, které zvěstoval, nastolí. V této první fázi mělo společenství Ježíšových přívrženců po jeho ukřižování charakter židovské sekty; teprve v dalším procesu prochází zejména v helénistickém prostředí próto-víra Ježíšových přívrženců závažnými transformacemi. Ježíš je vyznán jako Kristus, jako syn boží, jako vzkříšený, jako kyrios - Pán a spasitel. Jeho kříž je pochopen jako mesiášská událost, jako oběť za lidské viny. Ke konci 1. století, především pod vlivem gnose, začínají pak první teologické úvahy o Kristu jako o vtěleném Logu a o jeho jednotě s Bohem, jež bude později postupně stále více chápána ontologicky.

Zdroj: zadní obal knihy