Cizinec

Viac o knihe Cizinec

Jeden z nejproslulejších románů 20. století, jímž se Albert Camus stal duchovním otcem celé jedné poválečné generace, byl bezprostředně po svém vydání v r. 1942 označen kritikou za "ochablost ducha" a "degeneraci lidství", Ve skutečnosti je příběh Mersaulta, náhodného vraha odsouzeného k smrti, protože odmítá přijmout roli v společenských hrách, působivou oslavou člověka, a to člověka revoltujícího. Podle vlastní Camusovy interpretace "cizinec" až do konce odmítá lhát a bez jediného náznaku hrdinského chování souhlasí s tím, že zemře pro pravdu, aniž by ji "těm druhým" vnucoval. Mersault skutečnost přijímá, ale nehodnotí, odmítá ji vykoupit jakoukoli transcendencí. Odmítá Boha, přesněji řečeno Bůh ho nezajímá ("Už mi nezbývá mnoho času... nechtěl jsem o něj přicházet kvůli Bohu," uvažuje při návštěvě Kaplana ve své cele). A přece Mersault zažívá před popravou pocit štěstí, existenciálního přesahu prostého všech iluzí, plnějšího než víra: "Jako by mě ten prudký hněv očistil od všeho zlého a jako by mě zbavil naděje, já pod tou nocí těžkou hvězdami a znameními se poprvé otvíral něžné netečnosti světa."