Z dějin císařského Říma : Dějiny - Život Iulia Agricoly - Germánie - Rozprava o řečnících

Viac o knihe Z dějin císařského Říma : Dějiny - Život Iulia Agricoly - Germánie - Rozprava o řečnících

Druhý svazek díla nejvýznamnějšího historika císařské doby zahrnuje tři drobné práce z počátku jeho literární činnosti a jeho první velký historický spis, nazvaný Dějiny.
Tacitovy spisy Život Iulia Agricoly, Germánie a Rozprava o řečnících jsou sice svým rozsahem pouhým zlomkem jeho literární činnosti, avšak svým obsahem jsou klíčem k poznání Tacitovy osobnosti. Na jejich stránkách se často objevují myšlenky, které později znovu, v dokonalejší formě vyjádřil ve svých stěžejních dílech, Dějinách a Letopisech.
Monografie Život Iulia Agricoly je vlastně jakousi posmrtnou chvalořečí na Tacitova tchána, slavného vojevůdce a podrobitele Británie.
V Germánii zachytil Tacitus soudobé vědomosti o germánských kmenech žijících v evropském vnitrozemí východně od Rýna a severně od Dunaje. Podává zde zajímavý výklad o geografických poměrech, o rozložení jednotlivých kmenů, o jejich povaze, náboženských představách a celkovém způsobu života.
Soubor Tacitových drobných spisů uzavírá Rozprava o řečnících, jež řeší otázku postavení řečnictví a možnosti jeho rozvoje za císařství.
V rozsáhlejším historickém díle nazvaném Dějiny zachytil Tacitus ve 14 knihách události z let 68-96 n. l., tedy období od smrti Neronovy do smrti Domitiánovy. Dochované torzo (první čtyři knihy a začátek páté) líčí události necelých dvou let: roku 69, kdy se na římském trůně po prudkých a krvavých občanských bojích vystřídali rychle za sebou císařové Galba, Otho a Vitellius a legiemi na Východě byl provolán nový císař, Vespasiánus, a roku 70 až do té doby, kdy Titus oblehl Jeruzalém. Při líčení těchto rušných událostí projevil Tacitus mimořádné schopnosti pro dramatické zachycení jednotlivých situací stejně jako pro přiléhavou charakteristiku jednajících osobností. Pod povrchem vyprávění je však ukryt i závažný myšlenkový obsah - Tacitus, jehož ideálem zůstávala republikánská státní forma, dospívá nakonec k poznání historické nutnosti císařství, které mu zaručuje vnitřní mír státu.